Prosinec 2009

Já nevím

30. prosince 2009 v 22:08 | Eragrostis |  Zápisník
Fakt nevím, všechno je moc promněnlivé. :-D Nemám co dodat, jsem zmatená, ale došlo mi, že prostě budu bojovat za to, co chci a začínám hned zítra.

R&J

28. prosince 2009 v 18:59 | Eragrostis |  Zápisník
"Jediná moje láska musí být jediná moje nenávist. Ten cit dříve než narodil se, zemřít měl, můj milovaný je můj nepřítel.."

Nebýt

28. prosince 2009 v 5:48 | Eragrostis |  Zápisník
Jen největší traged se vzbudí ve tři hodiny a jde si sednout k notebooku, protože doufá, že třeba odepíšeš....
Víš já... Myslím na tvoje mahagonové oči... Vždycky jsem se do nich koukala a věřila, že jsi nejkrásnější kluk na světě. Vlastně v to věřím pořád. Koukal jsi se vždycky s takobou upřímností... Někdy jsi v nich měl jiskřičky a když jsi byl šťastný, tak se úplně rozjasnily. Pak jsem ti chtěla dělat radost pořád. Nebo když jsi dostal nějaký "opravdu úžasný" =) nápad. tak se rozzážily a kamkoliv jsi se podíval byly najednou barvy sytější. Byl vážně hřích ti tu radost kazit realitou.
Škoda, že jenom ty oči koukaly tak upřímně. Vždycky jsi se na mě koukal tak... Zamilovaně. Jako kdybych byla nějakej svatej obrázek či co. Zbožnovala jsem to.
Pamatuji si, jak jsi ke mě jednou přijel a byl jsi strašně nadšený, že mě konečně vidíš. Hned jsi mě čapl, začal mě urputně objímat, tisknout si mě k sobě, hladit mě, pusinkovat všude po obličeji a asi pět minut jsi nepřestal... Pořád jsi mě objímal a projejoval nadšení. kdybych tenkrát věděla jak po tom jednou zasse budu toužit, tak bych si to víc užila, aby moje představy byly o to dokonalejší.
Tvoje oči... tvé magické studánky plné sladké jemné čokolády... Mířily přímo do duše a já v nich uměla číst. Nebo si to alespoň myslela... Protože kdybych to uměla vážně dobře, tak teď nejsem překvapená jejich chladností. Jejich neupřímností a jen lží....
jak jsi to dokázaal mi takhle lhát? Páni... já bych to nezvládla...

Jo, ty "slohy" mi jdou

26. prosince 2009 v 12:02 | Eragrostis |  Zápisník
Jsem nepoučitelná, ale co... Tak budu v příštím životě žížala. Nedokážu takhle žít... Třeba se to tímhle nějak vyřeší. Třeba to konečně pochopíš.

Ty jo... Dneska je mi nějak podezřele dobře. Hlavně to bude tím slohem, ale vážně se těším na dnešek. Konečně s Evičkou, konečně si nějaký den alespoň trochu v rámci možností užiju.

Weihnachten

23. prosince 2009 v 21:25 | Eragrostis |  Zápisník
A zítra Vánoce... Už nenávidím Vánoce. Plánovali jsme, že budeme spolu. Kdyby vše bylo v pořádku, tak bys teď ležel vedle mě a oba bychom se jako malé děti těšili na zítřek, na dárečky, které si navzájem dáme a na to, jak vehementně si budeme děkovat.
Pamatuješ si, jak jsi říkal ten nejpohodovější den? Za okny plno padajícího jiskřícího sněhu, my dva, postel, čaj, zachumláni v teplé posteli tulíce se k sobě a v televizi pohádky. Na to budu zítra myslet celý den. Slzy se sice budou dále drát z mých očí, ale nač se snažit nemyslet na tebe, když vím, že to nedokážu..